Dětské strategie

Dětské strategie

Většinu strategií si přinášíme ze svého dětství a dospívání. Jen málo z nás věnuje pak opravdu cíleně energii tomu, aby prozkoumalo, jak nám naše strategie fungují. Teprve když přijde nějaká těžká situace (např. ztrácíme partnera nebo nás dítě neposlouchá), ve které si se svými stereotypními reakcemi nedokážeme poradit, začínáme přehodnocovat, zda jsou naše strategie vytváření vztahu k druhým i sobě opravdu funkční.
 

To, co fungovalo našim rodičům, nám totiž nemusí fungovat. Životní podmínky i požadavky současného světa jsou podstatně jiné, než byly v době našeho dětství. A možná ani naši rodiče nenašli vhodné přístupy, které by jim usnadnily život. A my proto tápeme a sami nevíme, jak to tedy dělat lépe. Není třeba nikoho obviňovat. Je lepší zkusit pochopit souvislosti a v malinkých krůčcích zkusit měnit své strategie, vyšlapávat novou cestu pro naše mozkové obvody.
 

Nejnovější poznatky o fungování mozku ukazují, že čím dříve se naučíme naše emoce a reakce regulovat, tím lépe. Poznatky o fungování mozku také ukazují, že lepší je učit se rovnou správné reakce. Těžší je přeučovat se reagovat jinak. Skvělou zprávou však je, že nikdy není pozdě. Mozek vykazuje totiž neuvěřitelnou neuroplasticitu (schopnost měnit svoje fungování podle podnětů, které mu dáváme).

Toto je úryvek z knížky Alžběty Hláskové - (Re)design rodiny pro 21. století